Zkouškové období je náročné nejen pro studenty, ale mnohdy také pro jejich příbuzné. Biolog Mike Adams z Eastern Connecticut State University na základě dat sebraných během 20 let zjistil, že především babičky studentů může potkat náhlé úmrtí před zkouškou spíše, než v jiné části roku. A co víc, s horším prospěchem studenta pravděpodobnost úmrtí výrazně roste. Vypadá to tedy, že pověstná starostlivost babiček pro ně může mít opravdu fatální následky.
Tento fenomén nebyl pozorován pouze v USA (kde byl výzkum proveden), ale také ve Velké Británii, Francii nebo Bulharsku. Zdá se tedy, že jde o světový fenomén, který si zaslouží pozornost. Dlouhou dobu se tato skutečnost tradovala mezi vyučujícími, avšak data Mika Adamse uvedená v následující tabulce dokázala, že se jedná o skutečný problém.
Je patrné, že pokud žádný test nehrozí, počet zemřelých rodinných příslušníků na 100 studentů je v průměru 0,054 (není zde tedy žádný vztah mezi počtem úmrtí a studijními povinnostmi). Toto číslo však dramaticky roste s tím, jak se blíží průběžný nebo závěrečný test. Na následujícím grafu je znázorněno, jaký vliv má aktuální hodnocení studenta.
Z dat lze vyčíst jednoznačný závěr – rodina se doslova k smrti trápí studijními výsledky svých příbuzných. Čím jsou pak výsledky horší, tím více se rodinní příslušníci trápí. Toto trápení může v konečném důsledku znamenat i předčasnou smrt některého z nich. Zajímavé však je, že nejvíce jsou tímto syndromem zasaženy babičky, které umírají 24x častěji než dědečci.
Bylo také dokázáno, že velké rodiny se trápí podobně jako ty malé. To naznačuje, že v každé rodině je jeden „ústřední strachovač“, kterým jsou většinou právě babičky. Přes tento syndrom vysvětlit další závažný fenomén – míru rozvodovosti. Ve státech, kde je vysoký podíl vysokoškoláků a vysoká míra rozvodovosti, lze koketovat s myšlenkou, že rozvody slouží jako opatření k záchranám babiček. Z bezpečnostních důvodů je totiž moudré navyšovat počet babiček na jednu rodinu, což lze (zatím) pouze skrze rozvody.
Ze získaných dat lze také konstatovat, že trend v úmrtí rodinných příslušníků nabývá na rychlosti, což by v dlouhodobém horizontu mohlo znamenat výrazné ohrožení populace – pouze největší rodiny by přežily první semestr svého příbuzného na vysoké škole. Na tento problém existují 3 řešení, které připadají v úvahu:
- na vysokých školách se přestane zkoušet
- na vysokých školách budou studovat pouze sirotci
- studenti musí udržet v tajnosti své studium (především před babičkou)
Se všemi řešeními jsou však zjevně spojeny problémy – například v posledním případě by nestačilo lhát pouze trochu (např. o termínech zkoušek), ale studenti by si museli vymýšlet propracované krycí verze. Ve chvíli, kdy by příbuzní tušení o „ilegálním“ studiu jejich potomka, mohli by být konstantně stresováni (nevěděli by, kdy jsou zkoušky), což by mělo za následek zhoršení celé situace.
Otázkou tak zůstává, zda výše zmíněná opatření mohou fungovat v dlouhodobém výhledu. Pokud jsou data správná (kdo by také lhal o úmrtí svých příbuzných, obzvláště milovaných babiček), pak se jedná o závažný problém. Měla by být neprodleně sestavena vládní komise, která se bude zabývat otázkou, jak udržet kvalitu vysokoškolského vzdělání a života vysokoškoláků bez konstantního vymírání populace.
Zdroj: Adams, M. (1999). The Dead Grandmother/Exam Syndrome and the Potential Downfall of American Society. Annals of Improbable Research, 5, 1-6.